Transylvánie

Po vánocích a trojí změně plánů ( lyžování Krkonoše, Alpy lezení, lezení Tatry ), se nakonec narychlo kvůli počasí, sněhové situaci a nesouladu časového harmonogramu s ostatními jedinci rozhoduji vyrazit sólo do Rumunska. Chtěl jsem se pokusit o zimní přechod Jižních Karpat v Transylvánii tedy konkrétně pohoří Fagaraš které se táhne od západu na východ. Bohužel jse mi nikde nepodařilo pořádně zjistit místní sněhové info a tak jsem vyrazil s plánem nějak bylo nějak bude a uvidí se na místě, popřípadě omrknu historickou část Rumunska.

Do Rumunska jsem kvůli pohyblivosti vyrazil vlastním autem cesta z Hradce Králové do Sibiu v Rumunsku na úpatí pohoří trvá přibližně 14hodin. Počasí bylo nádherné avšak extrémě mrazivé -20C nebylo vyjímkou. Původní záměr přejít pohoří ze západu na východ jsem musel opustit po dnu boje o průstup hustého pralesa stromů, které se pod náporem sněhu ohýbaly zpět na zem a postup vpřed byl víceméně nemožný. Proto jsem se pokusil o variantu z Transylvánské magistrály 7c, která zhruba v polovině protíná pohoří, a kterou jsem se dostal téměř nad úroveň lesního porostu. Lezení a průstup vpřed byl pomalý brzděn měkým sněhem, který místy sahal až po pás. Jen postup do sedla pod vrcholy mi zabral dva dny. ( Postup si jde pěkně zpestřit lezeckými pasážemi v téměř kolmých žlabech vedoucích z údolí a zhruba ve 2/3 přetraverzovat zpět ve směru trasy do sedla, i když s 20 kilovým batohem na zádech to zrovna nebylo ono).

Za tuto dřinu jsem byl, ale bohatě odměněn nádhernými výhledy a pěkným stabilním počasím. V sedle jsem se bohužel od horské služby dozvěděl o zvýšeném lavinovém nebezpečí a nesmyslnosti pokračovat v mé tůře tedy dál. Jinak Transylvánie mě překvapila doopravdy nádherně strmými severními úbočimi pohoří a naprostou izolací aktivního zimního turismu (za celou dobu výstupu a sestupu jsem nenarazil na živou duši a výstup tudíž byl obohacen o průstup téměř panenskou přírodou - nebejt lanovky vedoucí nademnou)

Krom prvního stádia omrzlých prstů na rukách si tak odnáším pěkný zážitek a myšlenku na zopakování akce v lepších sněhových podmínkách. Protože mi zbylo tímto kupa času, tak jsem se vypravil do Bukureště za památkami, která je jimi nabytá k prasknutí. A i ty na mě udělaly zatím největší dojem co do srovnání s celou Evropou.