Himalay, Sikkim, Indie výcuc 2008
Něco málo foteček z cestování po Himalay - Indický Himálaj není tak proslulý a navštěvovaný jako nepálská část Himálaje, ale je neméně zajímavý a navíc právě v jeho hřebenech se vypíná třetí nejvyšší hora světa Kančendženga (8586 m). Indický stát Sikkim se nachází východně od Nepálu a je charakterizován relativní odlehlostí území sevřeného mezi Nepál, Čínu a Bhútán, donedávna nevyjasněnými vztahy k novodobým zahraničním osídlencům, určitými administrativními obtížemi při překonávání vstupních formalit a pro turisty limitovanou délkou pobytu. Tyto atributy jej činí málo navštěvovanou, o to však krásnější oblastí.
Tato cesta byla moje první asijská. Měla i další prvenství. Prvně letadlem, prvně trek tímto stylem. Proto jsem zvolil cestu se známou cestovní agenturou. A i z výše uvedených důvodů s problémy se vstupními formalitami. Jak se později ukázalo, byla to naštěstí má poslední komerční expedice. I skupinka 10 lidí totiž dokázala dost pokazit prožitek z okolní přírody. Nyní už cestuji nejraději sám, dovolí li to finance.
Letecky Moskva, Dillí a Bagdogra odkud jsme pokračovali minibusem do Darjeelingu. Zde jsme strávili 2 dny potřebné k vyřízení formalit pro vstup do Národních parků Singalila, Kančendženga a pobit v Sikkimu. Odtud jsme se přesunuli na začátek prvního treku v NP Singalila, na které je povinností najmout si průvodce. No když na to teď vzpomínám, tak se musím pousmát. Deset turistů, najatý průvodce, jeho pomocník a nosič, další průvodce místní CK, která celý trek pro českou CK zařizovala a samozřejmě průvodce české CK.
Naše trasa v národním parku Singalila vedla od jihu na sever a kopírovala povětšinou hranici s Nepálem. Několikrát nás cesta zavedla i kousek do Nepálu. Byla proto lemováno značným počtem nezbytných vojenských CHECK - POINTů . Tento trek trval pět dní. Na něm jsme se měli teprve aklimatizovat na druhý trek, který nás měl zavést pod třetí nejvyšší horu světa. Ubytování a stravování bylo ve vesničkách v místních lodžiích. Příroda v brzkém jarním období zde hýřila barvami i bujnou vegetací, od bambusu po rododendrony nesčetných barev.
Z NP jsme se vrátili džípy do Darjeelingu, kde jsme měli opět den na relax a doprohlédnutí města. ( úzkorozchodná železniční trať s parníma lokomotivami, musea, výhledy na Kančendžengu, Everest a jeho okolní osmitisícovky, buddhistické kláštery apod. )
Po celé další 2 dny se přesouváme s krátkými přestávkami na prohlídku klášterů, posvátných či jinak zajímavých míst za hranice Indického státu Sikkim do horské vesnice Yuksom, kde končí cesta pro džípy a začíná trek nám.
Zde náš průvodce od místní CK najímá nosiče, kuchaře, stavěče stanů a kdoví koho ještě. Také stádečko Dzo - kříženců jaka a krávy a k nim popoháněče. Najednou je z malé skupinky cestovatelů skupinka dvoj až trojnásobná. Všichni spoluturisti až na mě si nechávají nést své batohy na Dzo a šmajdaj jen s láhví vody. Né že bych snad tak škudlil penězi, ale to už mi přišlo fakt trapné, nebýt si schopen odnést svých pět švestek, když o vybavení stanové a jídlo jsme měli postaráno od místních.
První den treku se odehrává v hustě zalesněném pralese podhůří Himaláje a cesta ač klikatíce se zvedá jen pozvolna až k závěrečnému příkrému sestupu k řece a opětovnému výstupu na protější svah, kde se nacházela naše vesnice pro přenocování. Nesmím zapomenout zmínit, že nosiči běželi vždy napřed, aby nám stačili vždy na nějakém plácku než se tam dohrabeme, uvařit oběd, postavit stoly a hezky nás pohostit. Fakt tohle nemusím - připadal jsem si jak Sáhib za dob kolonizace Indie Velkou Británií.
Druhý den pokračuje už strměji. Vegetace ubývá a my začínáme mít nádherné výhledy, tedy pokud se rozestoupí mlžný opar. Odpoledne dorážíme do další naší ubytovny, která už se skládá jen z pár boud trvale neobývaných.
Třetí den je znovu aklimatizační s brzkým ranním budíčkem. Sprintujeme jak nám řídký vzduch dovolí na vyhlídkový vrch nad táborem. Protože po ránu by měl být nejlepší výhled na osmitisícovku než jí zahalí opět mračna, která ji zakrývají po zbytek dne. Po snídani razíme na 5 hodinovou túru na blízké sedlo a zpět.
Čtvrtý den pokračujeme nejprve sestupem k řece. Podél ní pokračujeme již přímo k třetí nejvyšší hoře světa. Cesta je situována do dlouhého údolí mezi dvěma hřebeny hor. Procházíme dalším kempem v kterém jsme měli podle plánu již zakempovat. ( pravděpodobně prodlužovací manévry, aby si mohla místní CK naúčtovat více. ) Naštěstí se lze domluvit s průvodcem a pokračujeme dál. Protože ujito máme dnes teprve asi 4hodinky. Po dalších 4 hodinách dorážíme do našeho BC. Večer se nádherně vyjasňuje a je parádní rozhled po okolních kopečkách.
Pátý den brzy ráno ještě po tmě na čelovky vyrážíme ve vláčku za sebou na nejbližší výhledy na Kancendzengu. Po úsvitu dorážíme na prvý pahorek, kde se nedočkáváme rozkrytí scenérie a tak rozstřeluji přešlapující dav a pokračuji sutí dál. Výška už začíná být znát. A tak se čím dál víc zpomaluji a ploužím kupředu. Po pár hodinách dorážíme až do sedla Gauchi La 4900m před horou. Toto je naše konečná. Děláme pár fotek. Hora je pořád zahalená. Vůdce nám nabízí praženou kukuřici, že je dobrá na aklimatizaci a jako dar pro bohy porozházet po okolí. A opravdu se mi pochvíli zdá, že se cítím daleko lépe. Nenápadně zjišťujeme od průvodce, že jsme oklamáni a jsme teprve na nižším sedle, které se vydává za to nejvyšší. Protože to teprve vidíme na obzoru s modlitebními praporky. Nicméně dál už semnou nikdo jít nechce a průvodce odmítá jít dál, že prý je mnoho sněhu a dál jen uvolněná suť velmi nebezpečná a podobně. Nakonec se domlouváme s jedním spolucestovatelem a přeci jen se ještě 2 hodinky probojováváme na sedlo. Pár fotek a hurá dolů. Cestou jsme již zůstali jen sami dva. Toť příjemná změna oproti skupině a tak nikam nespěcháme a děláme si zastávky na relax. Docházíme průvodce, který nás seřvává, kde jsme a jestli jsme si něco nesebrali do batohu atp. ( je totiž trestné cokoli si odtud na památku odnést, ať by se jednalo o malý kamínek )
Šestý den scházíme na naše první tábořiště ve vesničce. Zde trochu nakupuji tibetské konvice na čaj, modlitební mlýnky a podobně. Pěkné suvenýry z 3500m, které se mi dolů pěkně v batohu pronesou.
Sedmý den návrat, tedy sestup do Yuksomu.
Následující den se přesouváme do hlavního města Sikkimu Gangtoku. Následující den ho prolézáme skrz na skrz až večer vysílen padám na židli u večeře. ( ZOO, kláštery, chudinské čtvrti, muzea )
Opět následuje přesun. Nyní už na letiště v Bagdogře. Přílet na Nové Dillí a přesun do tibetské čtvrti, kde máme ubytování. V Dillí je neuvěřitelná výheň, pod 40 stupňů teplota neklesne ani v noci. Klimatizace běží naplno. Druhý den se domlouváme na rychlé bodové jednodenní prohlídce Dillí. Taxi nás vozí do jedné významné památky k druhé. Navečer se přesouváme na letiště a čeká nás dlouhá cesta domů. Škoda, že nefunguje teleport. Let nám už jen zpestřuje velká bouře, již prolétáme a která mlátí letadlem jak v mixéru s efektivními zvukovými a vizuálními efekty.
Toť asi vše, doma už jen rozporuplné pocity z komerční akce, ale nakonec i pěkné vzpomínky.